Ovládnutí přírody

Povodně přicházely několikrát do roka. Příznivé však byly jen jarní záplavy v místech, kde voda zavlažila pozemky a přinášela úrodné nánosy. Naopak letní povodně zcela znehodnocovaly všechno seno na loukách. Využitelné plochy k zemědělství mimo údolní nivu byly téměř vyčerpány a snaha o zúrodnění pozemků se obrátila do údolí velkých řek. Nejdříve však bylo nutné vyloučit záplavy a odvodnit podmáčená místa.

V 18. a 19. století byly regulace vodních toků a protipovodňová opatření prováděny především v horních a středních úsecích. V oblasti jižní Moravy byly realizovány komplexní vodohospodářské úpravy teprve v 70. a 80. letech 20. století. Koryta řek byla ohrázována, napřímena, na některých místech byla vybudována zcela nová koryta. Postavena byla soustava tří vodních nádrží vodního díla Nové Mlýny, která celkem zabírá přes 32 km². Pod jejich hladinou zmizelo mimo jiné více než 1000 ha lužního lesa. Po provedených regulacích řek s vyloučením pravidelných záplav, začal lužní les usychat a chřadnout, a proto byly v 90. letech provedeny revitalizační opatření, které pomohly opět navrátit vodu do lužního lesa. V posledních letech – vlivem sucha – ale často chybí voda, kterou by bylo možné do lužního lesa napustit v dostatečném množství.

Proměny lesního hospodaření

K postupně změně dochází v 18. století s rychlým rozvojem průmyslu i nárůstu potřeb a počtu obyvatel, kdy se začíná projevovat nedostatek dříví a zhoršování stavu lesů. V roce 1754 za vlády Marie Terezie je vydán „Císařský patent lesů a dříví se týkající“ pro Moravu a Čechy, který zakazuje pastvu a hrabání steliva v lesích. Jeho naplňování však postupovalo pomalu a pastva v lužních lesích Soutoku byla definitivně ukončena až v roce 1873. Pastevní lesy, nízké a střední lesy s řídkým porostem a duby byly postupně proměňovány na hustý les vysoký, takový, jaký známe dnes. Dodnes ještě v některých porostech (dokonce i na území můžeme dvou národních přírodních rezervací Ranšpurk a Cahnov-Soutok) nalézt mnohem starší jedince s rozložitou korunou. Ta dokazuje, že v minulosti rostly osluněné na volné ploše, na rozdíl od stromů se štíhlou korunou vyrůstajících v hustém zápoji a konkurenci dalších stromů.

Vysazovány začaly být i nepůvodní, rychlerostoucí severoamerické druhy dřevin. V souvislosti s technickým vývojem se namísto seker začaly používat pily, pařezy byly odstraněny a vzniklé plochy uměle zalesněny. Pro vysokou potřebu stavebního dříví (mimo jiné pro železnici z Vídně do Přerova přes Břeclav) byly takto proměněny rozsáhlé plochy. Důmyslný systém lesních kanálů využívajících i stará říční ramena umožnil lépe pracovat s vodou a tím také zvýšit výnosy.

Lesy v současnosti

Vysoký les v současnosti nejrozšířenější, zabírá skoro celou plochu porostů v lužních lesích. Vzniká buď přirozenou obnovou (z náletu a opadu semen či plodů ze stojících okolních stromů), nebo obnovou umělou, kdy se provádí sadba sazenic nebo síje semen. Jeho doba obmýtí (čas od vysazení po pokácení) může být i více než stoletá.

Tradiční způsoby byly nahrazeny celoplošnou přípravou půdy – pařezy byly vyklučeny buldozery, aby byla snáze provedena výsadba nových stromů. Celoplošná příprava půdy buldozery byla přibližně od roku 2000 vystřídaná štěpkovací frézou, která dokáže potěžební zbytky rozsekat na hrubou štěpku a zároveň odfrézovat pařezy na úroveň terénu. Také se využívalo metody, kdy půda se štěpkou i s pařezy byly rozfrézovány až do hloubky 30-40 cm. Tyto způsoby znamenají, že vše živé při povrchu půdy je zničeno. Na základě tlaku ochrany přírody byly tyto metody omezeny či zakázány.