Soutok Moravy a Dyje

Ochrana Soutoku

OHROŽENÍ SOUTOKU

Soutok je unikátní krajina – bohužel zejména díky své minulosti. Současné hospodaření ji však mění k horšímu a druhová pestrost je pozůstatkem dob minulých. Vzácné a ohrožené jsou ty druhy, jejichž životní prostředí ubývá nebo mizí, ať už kvůli změnám lesního hospodaření, vodního režimu nebo zemědělské činnosti.

Mizející otevřené lesy a jejich druhy

Dřívější lesy vypadaly úplně jinak, než ty dnešní. Vlivem jiných potřeb dřívějších hospodářů a obyvatel šlo spíše o pozvolnou mozaiku pařezin, otevřených porostů i starých stromů. Na toto prostředí je vázáno ohromné množství organismů, většina z nich ale v posledních desetiletích rychle mizí. Hlavní příčinou je fakt, že prakticky zmizelo jejich životní prostředí – otevřené lesy. Ještě v roce 1938 zabíraly otevřené lesy či louky s velkým množstvím solitérních stromů necelou polovinu lesů na Soutoku. Přitom to bylo již poměrně dlouhou dobu po tom, co začala intenzifikace lesního hospodaření – dřívější rozloha tohoto biotopu musela být ještě větší. V průběhu 20. století však byly tyto lesy nahrazeny hustým zapojeným lesem vysokým, se stejnověkými porosty obnovovanými pasekami. Tyto poslední zbytky jsou navíc fragmentovány do izolovaných, od sebe vzdálených plošek. Světlomilné druhy, druhy potřebující ke svému životu či vývoji velmi staré stromy nebo pařezy s trouchnivějícím dřevem, mají vyhovující podmínky velmi vzácně, vyskytují se „ze setrvačnosti“ (tzv. extinkční dluh) či na náhradních stanovištích. Jejich vymizení – pokud jim potřebné podmínky nezajistíme úpravou lesního hospodaření – je jen otázkou času.

Jan Miklín / MO ČR / CENIA / ČÚZKTypická podoba lesa v roce a) 1938 - pozvolná mozaika různých typů lesa, b) 1953 - období převodu na dnešní hospodaření, c) 1976 - zapojený les s velkými pasekami, d) 2012 - zapojený les rozčleněný množstvím pasek

Umírající solitéry a stromy – veteráni

Staré solitérní stromy jsou jedním ze symbolů oblasti. Na vzhledově podobné stromy – mohutné, výrazně starší než okolní porost – ale narazíte nejen na loukách, ale i v lese. Jejich habitus dokazuje, že vyrůstaly v podmínkách otevřených lesů, na jejich formování měl vliv dostatek slunečního záření. Takové stromy – veteráni – jsou domovem širokého spektra organismů od mravenců či brouků po ptáky, kteří je s oblibou vyhledávají ke hnízdění.

Jan MiklínPozůstatky stromů - veteránů
Eva Knižátková

Těchto stromů – veteránů bylo v oblasti Soutoku napočítáno téměř dvanáct tisíc (podívejte se na interaktivní mapu); nejvíce dubů (63 %), následovaných jasany, vrbami, jilmy a topoly. Největší exempláře dosahují i několikametrových průměrů. Velká část z nich je ale ve špatném zdravotním stavu (například s proschlou korunou) nebo mrtvá. To je dáno jak změnou vodního režimu, tak zapojením okolního lesa. Pokud nezačneme s jejich důslednou obnovou, vymizí za pár desítek let s nimi i většina jejich obyvatel.

Jan MiklínZdravotní stav starých a solitérních stromů podle průměru kmene - data z mapování více než deseti tisíc takových stromů v oblasti Soutoku

Těžba dřeva

Pro poslední desetiletí jsou typické vysoké těžby. Ty jsou dány nevyrovnanou věkovou strukturou zdejších lesů, kdy do mýtního věku dorůstá velké množství porostů. Plocha porostů o stáří do dvaceti, třiceti let (tedy nedávno vytěžených) přesahuje 30 %, na některých místech (třeba Tvrdonicku) byla vykácena skoro polovina porostů. Za poslední desetiletí se tak výrazně změnila věková struktura lesa: mladé porosty (do 50 let) zabírají dvojnásobek, rozloha těch starých klesla téměř na polovinu. Zbytky starých porostů jsou navíc velmi fragmentovány a izolovány.

Jan MiklínPohled na obnovní blok s ponechanými výstavky a porostními žebry
Vladan RiedlInzenzita těžby je v posledních desetiletích enormní
Vladan RiedlČerstvě odtěžená paseka

Právě staré porosty jsou ale pro organismy obvykle mnohem důležitější, než lesy mladé. Aby byla těžba dřeva ekonomičtější, probíhá navíc v tzv. obnovních blocích – uvnitř oplocenek na rozsáhlých plochách. Po těžbě navíc v lese nezůstává skoro žádné staré či mrtvé dřevo – paseky jsou od zbytků pařezů vyčištěny, aby byla půda připravena pro nový porost. Takové dřevo je ale pro mnohé organismy klíčové, přípravou půdy jsou ničeny i některé druhy rostlin.

Jan MiklínVěková struktura lesa (k roku 2010) – největší podíl mají nejmladší porosty

Pro účinnou ochranu přírodních hodnot je proto třeba změnit současné způsoby lesního hospodaření. To však neznamená, že by se v těchto lesích mělo přestat hospodařit. Je ale nutné upustit od obnovy porostů velkými holosečemi a nahradit je těžbami, které jsou méně intenzivní a jsou při nich ponechávány stromy vhodné pro chráněné druhy. Rozložením těžeb dojde k potřebnému prosvětlení porostů, semenáčky nebo sazenice budou mít dostatek světla pro svůj růst a mohou za několik generací okolního lesa vyrůst v takové velikány, jaké ze Soutoku známe i dnes. V několika již dnes významných lokalitách by se naopak měly uskutečňovat pouze zásahy, které zajišťují přirozenou skladbu dřevin.

Mapy.czPostup těžby (2003)
Mapy.czPostup těžby (2006)
Mapy.czPostup těžby (2012)
Mapy.czPostup těžby (2015)

Sucho a změna vodního režimu

Vodohospodářské úpravy v druhé polovině 20. století měly devastující účinek na přirozený vodní režim lužního lesa. Novomlýnská přehrada zamezila záplavám v lužním lese, a spolu s napřímením vodních toků vedla k poklesnutí hladiny podzemní vody o 1 m. Následkem toho začal lužní les, pro nějž bylo zaplavování podmínkou existence, usychat a prakticky umírat. V 90. letech bylo povodňování částečně obnoveno, celkové sucho a nedostatek vody v posledních letech ale neumožňuje zavlažování provádět v potřebném rozsahu. Pro správné fungování ekosystému je tak potřeba vodní síť revitalizovat – nejenom lepší rozvedení a zadržení vody v krajině, ale i pro obnovu pestrých stanovišť přirozených říčních koryt namísto unifikovaných „kanálů“. Dalším problémem jsou migrační překážky na tocích, jako jsou různé jezy či přehrady. Kvůli nim se ryby nemohou řekami pohybovat tak, jako by potřebovaly – ty je potřeba postupně odstraňovat nebo zprůchodňovat. Potenciálním rizikem jsou i snahy o splavňování některých úseků řek, ať již pomocí stavby nových jezů, nebo prohlubování koryt.

Jan MiklínVyschlé koryto dřívějšího meandru, dnes zaplavovaného jen zřídka